Mé vnitřní dítě se raduje. Dominová válka je ten největší nevyužitý potenciál, který se mi válí v šuplíku. Právě pro svou velikost je to látka takřka neuchopitelná. Pro své demografické zaměření pro zahraničí naprosto nezajímavá. Na Čechy ale zase příliš drahá. A v některých ohledech rovněž příliš kontroverzní a dětinská.
Ani neočekávám, že kdy dojde zpracování a spatří ji svět. Dokázala jsem si na ni, že umím napsat i větší věc, než je krátkometrážní film. Dokonce větší, než je celovečerák. Dominovka je materiálu jak na osm celovečeráků. Taky mne nesmírně poučila, a to je na tom celém asi to nejcennější.
Nicméně srdíčko mi radostí zaplesalo, že na festivalu WILDsound Festival byla Dominovka vybrána na základě logline a synopse, a vybraná nejlepší scéna byla načtena profesionálními herci. Takže to poprvé nejsem já, kdo čte nahlas slova Göttlera, Vinze a ostatních. Poprvé slyším jejich příběh vyprávět někoho jiného. A je to moc milé.
Je to in English, a je srandovní, jak Američani komolí všechna ta německá jména. Natož pak česká. Jsem ale velmi vděčná, že jsem si tohle mohla poslechnout. Když nic jiného, tak tohle po Dominovce zbyde, a to je super.